Ustojí manželství s PPR realitu?

Církev v ložnici bez filtru, 4. díl

Nyní bych se rád věnoval tématu praktické použitelnosti přirozeného plánování rodičovství, kterou se s manželkou zabýváme především. Tvoříme totiž učitelský pár Ligy pár páru (LPP) – učíme spolu jiné páry symptotermální metodu přirozeného plánování rodičovství (STM). Hned na začátku chci uvést, že katolická církev nijak neupřednostňuje konkrétní metodu PPR, protože se vyjadřuje pouze k morálnímu aspektu těchto metod obecně. Jejich praktická použitelnost, ale také spolehlivost, je různá. Sám se považuji za povolaného mluvit blíže pouze k metodě STM, proto jiné metody PPR ponechám stranou. Zároveň však chci upozornit, že metodu popisuji pouze principiálně, k jejímu spolehlivému využití je třeba absolvovat certifikovaný kurz. Za sebe mohu doporučit kurzy naší organizace LPP, ale jsem přesvědčen, že minimálně po stránce spolehlivosti metody poslouží stejně dobře i kurz Centra naděje a pomoci (CENAP).

Navážu opět již tradičně na úvodní slova moderátorky. Otázka zní: „Je tato metoda opravdu vhodná pro každého? Co když do našeho rozhodování vstupuje například vyčerpání nebo zdraví?“ Pro odpověď na tyto otázky je potřeba nejprve popsat principy metody, její možná úskalí a zmiňované potíže s jejím používáním, ale také její spolehlivost.

Princip STM

Symptotermální metoda, jak již bylo v podcastu řečeno, je založena na kombinovaném sledování příznaků plodnosti ženy (v praxi jde zejména o denní záznam bazální teploty a cervikálního hlenu), na jejichž základě vymezuje plodné období. V rámci tohoto období dokáže metoda velmi přesně určit, kdy je nejpravděpodobnější období vlastní ovulace, což může výrazně pomoci k docílení těhotenství, zároveň metoda dokáže určit období, kdy je pravděpodobnost početí prakticky nulová. Podle striktnosti dodržování je pak metoda více či méně spolehlivá.

Často zmiňovaným úskalím je ono ovlivnění teplot vnějšími vlivy. K tomu je třeba si uvědomit, že „ovlivněná“ nebo „neplatná“ teplota neznamená nepoužitelná. I s velmi nekompletním záznamem teplot a mnoha teplotami „neplatnými“ lze záznam správně vyhodnotit, jen se to může odrazit na době zdrženlivosti, která pak může být například o dva dny delší. Ke správnému vyhodnocení jsou však zapotřebí další znalosti a zkušenosti, konkrétnější informace zaznívají na kurzech.

Cykly nemusí být pravidelné

Mnohdy se setkávám s názorem, že STM předpokládá určitou míru pravidelnosti cyklu. STM však naprosto žádnou pravidelnost nepředpokládá, naopak je velmi vhodná právě pro ženy s velmi nepravidelnými cykly, protože může vykreslit problém, který by mohl znemožňovat otěhotnění a díky tomu může pomoci i jeho řešení.

Opakovaně bylo v podcastu řečeno, že PPR se nehodí pro ty, kteří nejsou příliš organizovaní, kteří nedokážou vést pečlivě záznamy, kteří mají zkrátka takové povahové rysy. Ačkoli mě zaujala poznámka, že například péče o zuby vyžaduje více času než záznamy, na zkušenostech vlastní ženy si často velmi intenzivně tyto těžkosti uvědomuji. Ano, chce to rozhodně velkou míru pečlivosti a sebezáporu, každý den se ve stejnou dobu změřit. Protože my muži snadno tíhneme k mylnému dojmu, že na tom přece nic není, zmíním vlastní zkušenost – jednou jsem to ze zvědavosti zkusil a nevydržel jsem se pravidelně měřit ani celý týden.

Účast manžela je obrovskou pomocí

Chtěl bych k tomu uvést dvě poznámky. V první řadě chci zdůraznit, že zřejmě nejzásadnější pro praktickou použitelnost STM je spoluúčast manžela. To může znamenat například zapisování manželkou zaznamenaných teplot do tabulky (teploměr si obvykle poslední teplotu pamatuje), vyhodnocování tabulky, nebo také podání teploměru manželce vždy ve stejnou ranní dobu.

To hlavní je ale vědomí obou, že v tom jsou spolu, že oba s tímto stylem života souzní a že se manželka nemusí manželovi „zodpovídat“ ze své stále trvající plodnosti, kterou by on sám nejraději obešel.

Druhá poznámka se týká nastavení priorit. Pokud budu antikoncepci vnímat jako něco, co nepřipadá v úvahu, nezbyde mi nic jiného, než buď přijmout někdy opravdu velký počet rychle za sebou jdoucích dětí (a jsou i situace, kdy například kvůli zdraví ani takovou možnost nemám), nebo zvolím nějakou míru abstinence. A pokud je sex něco (a teď mluvím hlavně z pozice muže), co si nechci nechat ujít, udělám všechno pro to, aby manželka „to svoje měření“ zvládla a aby vycházelo.

Jak bylo v podcastu opakovaně zmiňováno, PPR může být velmi vyčerpávající po stránce psychiky, jako příklad za všechny zmíním titulní postřeh prvního dílu, kdy žena uvedla, že si připadá, „jako by byla jen stroj na plodnost“. Snažím se takovým pocitům porozumět a musím uznat, že pocity vyčerpání někdy přicházejí i na mou manželku. Sám je vždy vnímám jako její potřebu mé podpory a porozumění a opětovného společného hledání řešení. Právě v takových chvílích se často bavíme o tom, co bychom mohli dělat jinak, aby bylo naše manželství nadále šťastné.

Sebezápor má smysl

Souvisejícím tématem je sebezápor, který je zejména v plodných dnech, kdy žena pociťuje největší touhu po sexu. Jak bylo v podcastu řečeno, tato skutečnost je zcela přirozená; protože naše tělesná přirozenost je zaměřena k předávání života, proto je právě plodné období tím nejatraktivnějším. Právě to nás pak vede k potřebě přehodnocování našich motivů k odložení dalšího těhotenství. Rozhodně si ale uvědomuji, že takovýto styl života je náročný a není volbou nejmenšího odporu.

Totéž si ostatně myslím o křesťanství obecně a dovolil bych si tvrdit, že pokud bychom chtěli žít tak, jak je to nejjednodušší, křesťanství bychom si nevybrali. Jsem však přesvědčen, že křesťanský způsob života (a do něj zahrnuji i PPR jako životní styl) je investicí do budoucna. A tím rozhodně nemyslím jen život po smrti, ale také šťastné manželství po třiceti, čtyřiceti nebo i padesáti letech. O tom, jak přínosná je zdrženlivost pro manželství, mě přesvědčují mnohá svědectví manželů, kteří s PPR vydrželi právě takto dlouhou dobu.

Nejde o bezchybnost, ale cíl

Ačkoli můžeme mít vznešené ideály a vysoké mravní hodnoty, všichni jsme hříšníci a děláme stále dokola tytéž chyby. U každého to znamená něco jiného. U někoho převládne strach z neplánovaného těhotenství a použije bariérovou antikoncepci, někdo bude mít problémy s masturbací nebo pornografií, další bude partnera toužícího po sexu opakovaně odmítat, jiný bude svůj protějšek do sexu nutit. Jsou to potíže, které patří k životu a nevyhneme se jim nikdo. Zásadní je ale naše zacílení k ideálu svatosti, jakkoli se nám jeho plnění nebude dařit. Každý pokus se počítá.

STM je vysoce spolehlivá

Nakonec bych se rád dostal k otázce spolehlivosti. Zde si dovolím přece jen konkrétní odkaz na úryvek z podcastu, kdy MUDr. Greguš vysloveně tvrdí, že STM má Pearlův index (PI) u ideálního uživatele 1–5 (95–99% spolehlivost, že žena během 1 roku neotěhotní), u běžného pak 20–40 (60–80% spolehlivost). Tato čísla ale zdaleka neodpovídají skutečnosti, protože STM má podle studie z roku 2007 u ideálního uživatele PI 0,4 (99,6 %) a u běžného 1,8 (98,2 %). MUDr. Greguš si zřejmě spletl čísla s mixovanými metodami pohlavní zdrženlivosti (zahrnujícími například i nespolehlivou kalendářní metodu), které mají podle webu antikoncepce.cz spolehlivost 76 % u běžného a 95 % u ideálního uživatele.

Zároveň bych rád upřesnil, co to znamená ideální a běžný uživatel. V podcastu se totiž opakovaně naznačuje, že pro splnění požadavků na ideálního uživatele je nutné splnit „laboratorní“ podmínky všech platných teplot, které mi může narušit stres, alkohol, nepravidelný spánek a podobně, jinými slovy, že tohoto stavu se v praxi dosáhnout nedá. Ideální použití metody („perfect use“) je ale ve skutečnosti takové, které „postupuje dle návodu k použití“. Návod k použití v tomto případě říká, že k neplatným teplotám je třeba se chovat podle speciálních pravidel, nikoli, že ten, kdo nemá všechny teploty platné, nerespektuje návod. Za náš pár s manželkou si dovoluji tvrdit, že jsme schopní dodržet návod k použití STM, ale rozhodně nejsme schopni mít všechny teploty platné. Běžné použití („typical use“) je pak „skutečné použití včetně nekonzistentního nebo nesprávného“.

Je to náročná cesta, ale vyplatí se

Byl bych rád, kdyby z tohoto komentáře vyplynulo, že ačkoli je PPR skutečně použitelné pro každého, jeho používání rozhodně není snadné a vyžaduje oběti. Ať už je to oběť ve formě sexuální abstinence v nejatraktivnějším období, nebo je to větší počet dětí, než jsme si na začátku manželství představovali. Nejčastěji je to kombinace obojího, jak to ostatně u křesťanských rodin často vídáme.

Chtěl bych se s vámi podělit o dva hlavní důvody, díky kterým jsem si jist, že se tato oběť mnohonásobně vrátí. Prvním je zkušenost, jak naše vlastní, zatím nepříliš dlouhá, tak zkušenost našich rodičů, ale i mnoha dalších dobrých známých, jejichž společenství je pro nás velmi inspirativní a naplňuje nás nadějí v těžších obdobích.

Druhým je víra. Víra v Boží lásku, v Boží plán s námi, který pro nás chce vždy to nejlepší a doporučuje nám k tomu dodržovat přikázání lásky. Právě toto přikázání si při životním stylu PPR velmi intenzivně uvědomujeme a přejeme všem, kteří radost z hlubokého smyslu tohoto stylu života doposud nepoznali, aby si k němu našli cestu. Pokusím se ji alespoň trochu nasvítit v příštím, posledním díle, věnovaném komunikaci tématu PPR.

MUDr. Karel Mařík

(předchozí část)        (pokračování)