Střípky o výchově k čistotě

Jsme manželé 29 let, máme 6 dětí: Karel (28), Jan (25), Ondřej (22), Anna Marie (18), Veronika (16) a Vojtěch (13); 15 let jsme lektorským párem LPP. Liga nás zaujala tím, že se nevěnuje jenom metodě, ale zajímá se o manželství celostně, o manželskou morálku a o důvody učení církve s ní související. Náš věk, počet dětí a členství v LPP nás nominovaly na tento článek do Novin z rodiny. Neděláme si iluze, že známe správné odpovědi na otázky výchovy k čistotě, ale o své zkušenosti se můžeme podělit na pár konkrétních příkladech z našeho života.

Vzájemná kontrola

Když bylo našemu nejstaršímu 16, chtěli jsme, aby byl na gymnáziu ve třídě „in“, a tak jsme mu koupili malý notebook místo sešitů. Syn si to moc pochvaloval, ale brzy jsme zjistili, že se v pokojíčku zavírá a s notebookem tráví hodně času dlouho do noci. Začali jsme svého daru litovat, ale nevěděli jsme, jak to řešit. Naštěstí nám pomohla „náhoda“: Kájovi se v tašce vylila limonáda, natekla do notebooku, a ten přestal fungovat. Bohu díky!

V duchu preventivního systému Dona Bosca jsme se pak rozhodli mít v rodině pro všechny děti jen jeden společný počítač, a ten jsme umístili do průchozí místnosti, do obývacího pokoje. Chvíli to fungovalo, ale pak se staly samozřejmostí chytré mobily, a zase byly děti mimo kontrolu. Pochopili jsme, že nemá smysl hledat technická řešení pro zabránění hříchu, ale že je potřeba dětem trpělivě vysvětlovat, proč chceme, aby na televizi, mobilu, počítači a čemkoli dalším nebyly závislé, aby si zachovaly čisté srdce a svobodu. Výsledkem diskusí s dospívajícími dětmi ale byla nutnost významně omezit i vlastní sledování filmů, zpráv, sportu… Nestačí o tom mluvit, musíme to taky sami dělat.

Nejen jak žít, ale proč

Na druhou stranu podle nás nestačí se snažit dobře žít, ale je potřeba o těchto věcech s dětmi i mluvit. Kromě jiného se řeší i oblékání. (Jako maminka s děvčaty při různých příležitostech, tedy bez přítomnosti kluků, ledasco proberu.) Nechceme, aby se dcery strojily ve stylu „dlouhá sukně, bledá líčka — to musí být katolička“, ale taky nechceme, aby chodily extra vyzývavě, protože tento vzkaz kluci čtou jako „vezmi si mě“, místo očekávaného „všimni si mě“, jak by si mladé dívky přály. 

Když se děti na intimní otázky zeptají, vždy se snažíme pravdivě odpovědět a rádi o tom s dětmi diskutujeme. V létě našim i dalším dětem u nás na prázdninách čítáváme z tematických knížek (Tröbisch, Řehák, Kvapilík,…). Výhodou je pro nás i to, že připravujeme snoubence a učíme STM. Děti se pak ptají, o čem to bylo, a mají o tématu manželské čistoty povědomí. Sexualita i proto u nás není tabu a je snad chápaná jako něco skvělého a pozitivního. Vědí, že má být výrazem sebedarování (odevzdávám se a přijímám tě) a ne bezuzdného sobectví („hlavně si užít“). To od nás všechny naše děti vícekrát slyšely a snad také přijaly za své. Některé z nich v určité chvíli přišly ze školy s otázkou, zda je pravda, že masturbace je samozřejmá součást života, nutná k uvolnění napětí. My jim říkáme, že určité napětí k životu patří, a je potřeba se naučit sebeovládání, abychom se jednou mohli úplně darovat.

Každému dítěti na míru

Každé dítě je jiné, i když jde o sourozence. Když jsme postupy, které fungovaly na Káju, aplikovali na druhorozeného Jendu, nemělo to očekávaný účinek. Zjistili jsme (možná trochu pozdě), že je nutný individuální přístup. Dnes nám Jenda vyčítá, že jsme byli při předávání nauky o čistotě příliš vehementní, že jsme ho neadekvátně strašili hrozbou hříchu. Snažíme se proto opouštět náš tradiční zákonický přístup a mluvíme víc o vztazích, o sebedarující lásce, o svobodě.

Jako rodiče máme na děti obrovský vliv, možná větší, než očekáváme. Menší děti přijímají rady rodičů jako zákon, absolutní pravdu. Větší už o všem diskutují. Jedním z typických témat byla instrukce o chození. Říkávali jsme jim často, že by se měla každá známost brát vážně, a ne jen pro zábavu. Proto je „chození“ na střední škole předčasné, pokud někdo plánuje vysokou. A základní vlastností „známosti“ že by měla být žitá víra. Jenže situace ve třídě vedla děti s takovým názorem k přirozenému odstupu od ostatních a do izolace, a to i na církevní škole. 

Nadchnout pro št’astný život

Prakticky všechny děti nám proto dnes přísný styl vyčítají. Ačkoliv jsme ze svých názorů neslevili, už jsme jim přestali náš názor vnucovat a začali jsme spíše poukazovat na příklady kolem nás – následováníhodné, i ty komplikované, a bavíme se spolu o důvodech takového stavu. Už neříkáme, co nesmí dělat, ale že jim přejeme šťastný život, a proto si myslíme, že…

Naše děti nauku církve ohledně předmanželské a manželské čistoty a odpovědného rodičovství pravděpodobně přijaly za svou. Když si náš nejstarší syn asi v 14 letech na hodině biologie vyslechl, že přirozené metody jsou nespolehlivé a těžko sledovatelné, po příchodu domů si vyžádal první setkání kurzu STM a na další hodině biologie se snažil nové poznatky s učebnicí STM LPP v ruce předat pedagogovi a spolužákům. Před třemi lety si vzal dceru jiného lektorského páru LPP a dnes už se sami stali v rámci LPP lektory STM. Druhý syn má známost s věřícím děvčetem, a teprve teď ho začal zajímat princip STM. Starší dcera nějaký čas sama vedla symptotermální záznamy, ale pak to odložila „na období, kdy to bude opravdu potřebovat“. I nejmladší Vojta už nám klade otázky například ohledně antikoncepčnosti STM, za což jsme rádi. Jsme přesvědčeni, že všichni mají povědomí o našem apoštolátu a doufáme, že na nás vidí, že nás tento životní styl vede ke šťastnému životu.

Všechny naše děti jsou pro nás úžasným Božím darem. Jejich výchova je velmi náročný úkol, kterému zůstáváme hodně dlužni. Věříme ale, že Pán Bůh naši nedokonalost svou všemohoucností doplní, a proto se taky za naše děti společně každý večer modlíme.

Anička a Kája Maříkovi