STM po padesátce

Naše volba pro symptotermální metodu byla postupná. Oba jsme z tradičních katolických rodin a oba jsme znali encykliku Humanae vitae už za svobodna. Anička své cykly mapovala už před svatbou a s jakousi metodou (načtenou z učebnic pana Šipra a paní Tröbischové) jsme v manželství vystačili asi 10 let. Po 3 dětech jsme ale potřebovali větší spolehlivost a Anička chtěla, abych jejím cyklům víc rozuměl. Tak jsme se přes internet dostali k Lize pár páru. Naučili jsme se oba metodu symptotermální a i já jsem pochopil, že podstatnou součástí a velkou výhodou přirozených metod je právě to, že je to metoda pro celý manželský pár, nikoli jen pro jednoho. A v tom vidíme největší přínos Ligy a jejích učitelských párů. Stali jsme se taky jedním z nich a lektorská práce nás dva úžasně spojuje a obohacuje o kontakty a zkušenosti v rámci spolku i mimo něj.

Anička měla cykly dlouho téměř vzorové, 28-denní, jednoduché, snadno vyhodnotitelné. Stačilo prostě počkat a společně se těšit. „Drobnou“ komplikací bylo 5 porodů a každé období po nich. Po tom pátém už to bylo dost dlouhé, protože jsme chtěli opravdu jistotu. Ale trpělivost přinesla opět růže a bylo nám spolu zase krásně.

Jenže po dalších asi deseti letech přišla změna, kterou jsme prostě neznali. Samozřejmě se to dalo čekat, jsme na to vyškoleni a známe postupy, co s tím. Přesto je přechod něčím novým, neznámým, tajemným. MUDr. Preiningerová na jedné z konferencí LPP uvedla, že přechod může trvat až 8 let. OK, to je konečné číslo. Jenže kdy to vlastně začalo? Nějaké ty menší nepravidelnosti už pozorujeme několik let. Ale počítá se to tam? Loni na jaře nastala změna větší: cyklus, který prostě neměl vzestup. (Přestala létat ta letadla …☺) V dalším cyklu sice vzestup byl, ale cyklus skončil po 21dnech. Po dvou normálnějších měsících přišel cyklus šedesátidenní… atd.

Když se v jednom delším cyklu čekalo při trvalém výskytu hlenu na vzestup víc než tři týdny, vytvořil jsem vlastní (mírnější) pravidlo, se kterým Anička souhlasila. Samozřejmě jsme si uvědomovali snížení spolehlivosti, ale při našem předcházení těhotenství už nám nejspíš vydatně pomáhá i náš věk, a tak jsme to „riskli“. Vlastně jsem si v tu chvíli říkal, že je to možná naše poslední šance na vlastní dítě a tak trochu se i těšil… Přišla ale menstruace. A pak zase krátký cyklus, a zase dlouhý, a zase normální – a takhle už to trvá rok. A takových má být ještě sedm? Nebo tohle už je úplný závěr?

Jsme sice odborníci na STM a dá se říct, že to konečně přestala být nuda a musíme vzestup občas pracně hledat, trochu jinak zaokrouhlovat, vymýšlet důvody nepravidelností apod. Prostě řešit cykly jako ti, kteří to v životě nemají tak jednoduché, jak jsme to měli my. Nicméně musím říct, že už se docela těším, až to zase začne být jednodušší. Z nudy strach nemám. Naopak, těším se na to, že čas našich nejintimnějších chvil už nikdy nebude předem dán a budeme se muset domlouvat beze slov kdy, kde a jak… Jenom se bojím, že než se toho dočkám, budu starý muž se vším, co k tomu patří.☹

Kája Mařík st.