Přehled vývoje metod sledování plodnosti

Nejen v ČR a na Slovensku ale i na celém světě je mnoho různých způsobů zjišťování stavu plodnosti ženy. Všechny tyto přístupy vycházejí z fyziologie ženského cyklu, ze skutečnosti, že žena v plodném věku, která má menstruační cykly, je v některých dnech cyklu plodná a v jiných neplodná. Jde tedy o to zjistit, které dny jsou plodné a které neplodné.

Nejdřívější mně známá zmínka přirozeného přístup je v dotazu francouzského biskupa na Posvátného penitenciáře z roku 1853, jestli věřící, kteří se domnívají, že jsou některé dny cyklů neplodné, dělají chybu, když užívají manželství výlučně v tyto dny, mají‑li spravedlivý důvod k abstinenci od manželského aktu. Odpověď zněla: Není nutné je znepokojovat v této věci, jen když nekonají nic, co zabraňuje početí. Je jen záhadou, jakým způsobem tehdy manželé určovali neplodné dny cyklu, ale je pravděpodobné, že si lékaři začali všímat rozdílů ve výskytu cervikálního hlenu během cyklu. Podstatné a důležité v tomto rozhodnutí je, že katolická církev nikdy nezamítala praxi abstinence v plodné době jako způsob předcházení početí.

Postupným získáváním znalostí o cyklu bylo časem možno navrhovat způsoby zjišťování stavu plodnosti ženy. Ke konci 19. století začali zkoumat procesy ženské plodnosti Dr. W. Squire, London (1868) a Dr. Mary Putnam Jacobi, Philadelphia (1876). Pozorovali dvou‑ fázový jev bazální teploty během cyklu. V roce 1904 píše Dr. Theodoor Hendrik van der Velde (Nizozemsko), že vzestup teploty souvisí s ovulací, a v roce 1928, že vzestup působí sekrece progesteronu ze žlutého tělíska (zdroj).

Ve dvacátých letech 20. století vynalezli nezávisle na sobě Dr. Kyusaku Ogino (Japonsko) a Dr. Hermann Knaus (Ra‑ kousko) první vědecky fundovaný způsob určení stavu plodnosti ženy – kalendářní metodu. Je relativně spolehlivá pro ženy s pravidelnými cykly a stále používána v ČR, zřejmě předávána matkou dceři. Má podobnou efektivnost jako bariérová antikoncepce. Nelze ji však doporučit; je nepoužitelná pro ženy s nepravidelnými cykly, po porodu nebo v menopauze.

Katolický kněz, P. Wilhelm Hillebrand (obdržel za svůj výzkum titul Dr. med. h.c.) zjistil, že kalendářní metoda není spolehlivá. Roku 1938 pozoroval tři případy jejího selhání. Pak si vzpomněl na zjištění Dr. van de Velde v knize „Dokonalé manželství“ (1926, český překlad, str. 130):

„Den prasknutí folliculu je s největší pravděpodobností označen tam, kde je křivka nejhlubší. Tento den byl v uvedených případech zcela zřetelný a – třebaže z těchto případů nemáme dokonalé křivky – vzestup křivky teplot v den po ovulaci a další její stoupání byly vždy nápadné. Jsem si tím jist: počínající činnost Corpus luteum je vlastní příčinou vzestupu teploty. Stejně doba vrcholných teplot a jejich pokles závisí na činnosti žlutého tělíska, na jeho vrcholné době a odpadu.“

Dr. med. h. c. P. Hillebranda lze považovat za otce teplotní metody. Na jeho práci navázal gynekolog Dr. Gerhard N. Döring, Mnichov. Považoval 3. den zvýšených teplot za začátek poovulační neplodné doby. Tento přístup měl PI (Pearlův index) 0,8. Sedmý den před nejdříve zjištěným prvním dnem teplotního vzestupu považoval za poslední den neplodné doby na začátku cyklu. (PI 3). Za zvýšené teploty považoval teploty 0,2°C nad dolní hladinou teplot (DH) – nejvyšší z předcházejících 6 teplot, někdy také označována jako linie nižších teplot.

Dalším znakem stavu plodnosti ženy je cervikální hlen, který se v různé kvalitě vyskytuje během části cyklu. Metodu poznání stavu plodnosti během cyklu podle hlenu vypracovali především australští lékaři Dr. John a Evelyn  Billingsovi, neurolog a pediatrička. Výskyt cervikálního hlenu působí hormony estrogeny ve folikulární fázi – první části cyklu. Když je hladina estrogenů dost vysoká, vyloučí hypofýza luteinizující hormon, který s vysokou hladinou estrogenů vyvolá ovulaci. Po ovulaci vysychá hlen. Metoda má PI 3. Byla jedinou přirozenou metodou, kterou dovolila čínská vláda. Další variací hlenové metody je Creightonská metoda, kterou vypracoval americký gynekolog, Dr. Thomas W. Hilgers, který založil Institut Papeže Pavla VI. u Creightonské university. Vypracoval NaProTechnology jako pomoc pro ženy, které nemohou docílit početí. V ČR doporučujeme NaProHelp Dr. Lázničkové z CENAPu.

Dr. Edward F. Keefe, gynekolog v New Yorku přes své pacientky objevil fenomén změn děložního čípku během cyklu a od roku 1958 učil ženy pozorovat a hodnotit stav plodnosti podle změn na čípku. Nízký (lehce dosažitelný), pevný a zavřený cervix je známkou neplodnosti. V plodné době je vysoký, měkký a otevřený. Změny na cervixu působí tytéž hormony, které působí změny v ce‑ rvikálním hlenu: estrogeny. Logicky by mělo stačit pozorování jednoho z těch‑ to dvou příznaků stavu plodnosti, ale pro konkrétní ženu může být jeden způsob přijatelnější než druhý. Některým ženám je představa vnitřního vyšetření odporná; jiné zase mají potíže najít čípek. Mladé dívky, panny, by neměly dělat toto vyšetření, protože by porušily panenskou blánu. Mnohým ženám stačí vnější pozorování; ale často lze najít hlen dříve u čípku než na rodidlech a tím jsou dříve upozorněny na začínající plodnost. Logicky bude mít žena lepší, úplnější představu o stavu své plodnosti, když bude sledovat všechny tyto příznaky plodnosti: změny bazální teploty, kvality hlenu a stavu čípku, tedy praktikovat symptotermální metodu (STM).

Za otce STM je považován rakouský neurolog Dr. Joseph Rötzer, který publikoval první symptotermální záznam své manželky v roce 1951. Na určení konce neplodné doby na začátku cyklu má Dr. Rötzer různé přístupy:

1) Šestý den cyklu, pokud neměla žena cykly kratší než 26 dnů.

2) Nejkratší cyklus – 20 = poslední den neplodné doby.

3) Modifikované Döringovo pravidlo: nejdřívější první den teplotního vzestupu – 8 = poslední den neplodné doby. Döring sám počítal jako první den vzestupu, první den, který dosáhl 0,2°C nad Dolní hladinou (DH) (nad linií) a odečítal jen 7 dní. Přesto měl tento přístup PI 3. Podle Rötzera se považuje za první den vzestupu první den jakékoli teploty nad DH. Rötzer převzal Döringovo pravidlo, ale v roce 1983 určil, že se má odečítat 8 dní. V případě, že je 1. den vzestupu již 13. den cyklu nebo dříve, stačí odečítat 7 dní. Určený den je posledním neplodným dnem cyklu, pokud se ještě neobjevil hlen, což je samozřejmě podmínkou pro všechna pravidla.

Na určení začátku poovulační doby vyžaduje Rötzer 3 po sobě jdoucí teploty, které jsou všechny vyšší než nejvyšší z předcházejících 6 teplot, a které jsou zároveň po vrcholném dnu hlenu. Poslední z nich musí být nejméně 0,2°C nad DH (linií). Pokud poslední teplota nesplní tuto podmínku, je třeba čekat ještě jeden den. Stačí pak, když je tato teplota nad DH. Pro absolutní kontra‑ indikaci početí, vyžaduje Rötzer:

1) úplné záznamy

2) Žádný styk v předovulační části cyklu.

3) V poovulační části cyklu, přidat jeden den ke dni určenému pravidlem.

Rötzerova organizace INER nezaznamenala dosud za víc než půl století žádný případ selhání tohoto přístupu.

Jsou i další organizace, které učí různé variace STM. V roce 1981 se vyškolily dvě studentky gynekologie u Dr. Rötzera a založily v Německu organizaci známou pod názvem Bonnská skupina. Její metoda je nově označována jako Sensiplan. Je zastoupena v ČR organizací CENAP. Dr. Květoslav Šipr prokázal českým manželům velkou službu, když v době hluboké totality vydal již v roce 1972 malý sešit o STM. I jeho přístup se v ČR stále vyučuje.

Prof. Dr. Konald Prem, vedoucí katedry gynekologie a porodnictví na universitě v Minnesotě, USA a John a Sheila Kippleyovi založili v roce 1971 Couple to Couple League (Liga pár páru). John Kippley, jako laický teolog, chtěl, aby katolíci mohli žít podle učení církve v Humanae vitae. Uznával různé pastorační situace manželů. Proto má Liga různá pravidla. Pro manžele se smrtelně vážným důvodem vyhnout se početí, nabízí Rötzerův přístup. Pro normální situaci nabízí standardní systém s PI 1. Pokud není důvod vyhnout se početí vážný, mohou manželé v předovulační fázi používat pravidlo posledního suchého dne. V učebnici upozorňujeme i na pravidla jednoho příznaku (hlen nebo teplota), i když je nedoporučujeme. Některé ženy nejsou schopné ráno pravidelně měřit teplotu, a zase jiné mají potíže poznat rozdíly v kvalitě hlenu. Tyto přístupy jsou sice méně efektivní než STM, ale je lepší používat takové metody, když manželům vyhovují, než padnout do hříchu antikoncepce a mít potom nejen špatné svědomí, ale případně i problémy v manželském vztahu.

Instruktoři Ligy nebývají lékaři; je nám proto ve stanovách zakázáno nabízet lékařské služby, pokud nemáme k tomu odbornou kvalifikaci. Ale „Cyklus není nemoc!“ jak říká Elisabeth Rötzerová. Ve skutečnosti mají lektoři PPR větší znalosti o cyklu než naprostá většina českých gynekologů.

 

David Prentis