PPR jako životní styl

P. Martin Slenář

Drazí bratři a sestry, drazí přátelé, nedávno jsem se mohl zúčastnit jedné přednášky věnující se přirozenému plánování rodičovství. Na jednom slajdu stál nadpis: „PPR jako životní styl“. Tento nadpis mě velmi oslovil a utkvěl mi v hlavě. Ne, že by to pro mě byla zcela nová věc. Už před tím jsem pochopitelně o těchto věcech uvažoval. Ale velmi mě oslovilo právě ono motto a přimělo mě k tomu, abych o těchto věcech uvažoval v širších souvislostech, abych na PPR nenahlížel jen jako na metodu pohlavního soužití mezi mužem a ženou, ale skutečně jako na životní styl. Když jsme teď o 5. a 6. neděli velikonoční naslouchali evangelijním úryvkům, které nám představují Ježíše jako vinný kmen a nás jako ratolesti, respektive ve kterých Ježíš hovořil o plodnosti našeho života a o základním přikázání, kterým je láska, začaly se mi ony věci nějakým způsobem propojovat, až jsem dospěl k napsání této úvahy. Jako výchozí texty si beru 10. článek encykliky Humanae vitae, ve kterém je představena metoda přirozeného plánování rodičovství (její základní pravidla a předpoklady), a Janovo evangelium, 15. kapitolu, verše 1-17.

Tyto texty pak budu číst z různých úhlů pohledu. Budu se zamýšlet nad tím, že PPR jako životní styl není jen otázkou pohlavního soužití manželů, ale také že je to skutečně styl prožívání života člověka. Tento článek tedy rozdělím do následujících kapitol. PPR a pohlavní soužití manželů – představení životního stylu; PPR jako životní styl kněží; PPR ve vztahu k Bohu; a PPR ve vztahu k bratřím a sestrám, ve vztahu k farnosti. Na začátku ale předkládám zmíněné texty, abychom je měli stále po ruce.

intro

Humanae vitae, č. 10

„Proto manželská láska žádá od manželů vědomí, že jsou povoláni k „odpovědnému rodičovství“, na něž se dnes právem klade zvláštní důraz a jež nutno též přesně chápat. Je nutno o něm uvažovat z různých oprávněných a spolu souvisejících hledisek. Z hlediska biologických pochodů odpovědné rodičovství znamená znát a respektovat jejich funkce. Ve schopnosti dávat život odhaluje rozum biologické zákony, které tvoří součást lidské osoby. Pokud jde o pudy a vášně, odpovědné rodičovství žádá, aby byly ovládány rozumem a vůlí. Pokud jde o fyzické, hospodářské, psychologické a sociální pod‑ mínky, může být projev odpovědného rodičovství dvojí:

buď řádně uvážené a velkodušné rozhodnutí mít početnou rodinu,
anebo rozhodnutí, učiněné z vážných důvodů a při zachování mravního zákona, vyhnout se dočasně nebo na neurčitě dlouhou dobu narození nového dítěte.

Odpovědné rodičovství znamená též a především hlubší vztah k objektivní‑ mu mravnímu řádu Bohem stanovenému, jehož věrným tlumočníkem je správné svědomí. Opravdu odpovědné rodičovství v sobě tedy zahrnuje, že manželé plně uznávají vlastní povinnosti k Bohu, k sobě, k rodině a ke společnosti v pravé hierarchii hodnot.

V úkolu sdělování života jim tedy není dáno na vůli postupovat podle vlastního zdání, jako by mohli autonomním způsobem určit mravně dovolené cesty. Mají se v ujednání řídit tvůrčím úmyslem Boha, vyjádřeném samotnou po‑ vahou manželství a jeho projevů a vyjadřovaným stálým učením Církve.“

Jan 15,1-17 1

Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovo‑ ce ještě více. 3 Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. 4 Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, ne‑ zůstane‑li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete‑li ve mně. 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. 6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. 7 Zůstanete‑li ve mně a zů‑ stanou‑li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. 8 Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci. 9 Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte‑li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11 To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. 12 To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. 13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. 14 Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. 15 Už vás nenazývám slu‑ žebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16 Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přiná‑ šeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho bude‑ te prosit ve jménu mém. 17 To vám přikazuji: Milujte se navzájem!