Díky za to, že jste tu

Přišel proti své vůli. Seděli docela vzadu. Měl paže pevně zkřížené přes prsa a díval se upřeně před sebe. Ona mu občas něco pošeptala a on se k ní celým tělem trochu tupě naklonil, aniž by pohnul hlavou. Pak se vrátil bez poznámky do své původní pozice, aniž by změnil výraz v obličeji. Uvažovala jsem, jaká modlitba, prosba nebo slib ho přiměly k účasti na kurzu PPR.

Byla ona ta mladá žena, s kterou jsem mluvila telefonem několik týdnů před kurzem? Měla tři těhotenství v rychlém sledu a bála se pilulky, kterou jí lékař doporučoval. Její manžel nechtěl jít na kurz. Cítil, že to je „ženská záležitost“. Ale ona zdůrazňovala (aby nevzbudila špatný dojem), že je dobrým milujícím manželem a otcem. Obhajoval se, že mu předmět kurzu, sexualita, nedělá potíže, poznamenal, že by asi byl jediným mužem na kurzu a byl pevně přesvědčen, že je to všechno vedeno bandou náboženských fanatiků. Problém rozhodně nebyl v periodické zdrženlivosti. Jejich dilema při výběru způsobu regulace početí si samo vyžádalo delší období zdrženlivosti v měsících nerozhodnosti.

Jak nás stoicky bez mrknutí oka pozoroval, uvažovala jsem, jestli si všiml vzrušení své ženy, která napjatě sledovala náš výklad. Viděl tu úlevu a naději v jejích očích? Zmizel hned po přednášce. Ona nám přišla poděkovat a položit pár otázek týkajících se jejího cyklu. Byli jsme s Michalem pevně přesvědčeni, že za měsíc nepřijde.

Když se sešli účastníci našeho druhého setkání, seděli zase v poslední řadě. Měl zase založené ruce, ale když mu něco šeptala, podíval se na ni a maličko kývnul. Jinak seděl nehybně, zíral před sebe a byl na konci zase první venku. Ona trpělivě čekala, až s námi bude moci mluvit a ukázala nám svou tabulku s pečlivě označenými linkami teplotních hladin.

Při třetím setkání byli v první řadě. Když s hlavami u sebe vyplňovali tabulky, on držel knížku a tužku. Když jsme požádali, aby někdo vysvětlil hodnocení první tabulky, jeho ruka rezolutně vystřelila vzhůru. Obtížná tabulka – dokonalé hodnocení. Seděla tiše, s hlavou mírně nakloněnou a hrdě poslouchala jak on, odpovídá na otázky. Zase jsem si pomyslela, jestli on vidí to, co bylo tak zřetelné nám – ten výraz lásky a důvěry v jejích očích.

My už používáme PPR dlouho a mne tehdy napadlo, jestli může můj muž také stále vidět lásku a důvěru v mých očích? Je si vědom toho, jak si ho vážím? Jak hrdá jsem na to, že mám muže, který se neodmítá vzdát zodpovědnosti za plánování rodičovství, jak to dnes dělá mnoho mužů? Ví, jakou úlevu mi působí vědomí, že nemusím riskovat své zdraví používáním antikoncepce? Ví, co to pro mne znamená, když mohu žít v souladu s učením církve? Jak spolu snášíme období zdrženlivosti, uvědomuje si, jak oceňuji skutečnost, že mu záleží více na mně a mém dobru než na jeho vlastním pohlavním uspokojení?

Když ten mladý pár přišel na čtvrté setkání, vypadali uvolnění a jistí. Když na konci přišli a on nám položil několik otázek k její tabulce, vyzařovala z něj nová zralost. Způsobilo nám to velikou radost, protože PPR je jen začátek. Jak pozorujeme své cykly a sledujeme každý měsíc možnost začít nový život, učí nás PPR oceňovat život v jeho podstatě. Tím, jak naše těla a duše pojí v jedno, učí nás oceňovat dar pohlavního aktu. Naše spojení po obdobích abstinence jsou zvláště krásná.

Nezáleží na tom, jaká modlitba, prosba nebo slib přivedli každého z nás k našemu prvnímu setkání s PPR. Můžeme jen děkovat Bohu, že jsme byli oba k němu vedeni a náš společný život teprve začíná.

Mary Gaid, CCL Family Foundations, Volume XXIV, Number 4