PPR jako životní styl III.

Kamínek v mozaice

„O otázce porodnosti, jakož i o každé jiné otázce týkající se člověka, nelze uvažovat jen v částečných perspektivách ať biologických a psychologických, nebo demografických a sociologických. Je nezbytné brát v úvahu celého člověka a celé poslání, k němuž je povolán, tedy hlediska přirozená a pozemská, ale též hlediska nadpřirozená a věčná.“ (Humanae vitae, 7)

Kurzy Ligy nemají za cíl jen naučit STM, od počátku založení organizace mají i etický rozměr. Snažíme se odpovědné rodičovství vidět v širších souvislostech, v kontextu velikosti a krásy povolání k manželství. Chtěli bychom předejít tomu, aby se páry dívaly na přirozené metody jen jako na jediný, Církví „dovolený“ způsob, jak mít určitý „plánovaný“ počet dětí. Takový pohled je velmi zkreslený.

Mluvit o metodě bez širšího kontextu povolání manželů je jako zaměřit se na jeden – byť důležitý – kamínek mozaiky. Sám o sobě tento kamínek příliš nedává smysl. Teprve krása celého obrazu pomáhá pochopit, proč každý z kamínků, jeho umístění, tvar i barva, jsou tak důležité. Až když porozumíme tomu, jak nádhernou mozaiku máme svými životy tvořit, přestaneme litovat námahy a obtíží při práci na jejích jednotlivých částech. Jen celkový pohled na povolání člověka pomůže přijmout pravdu, kterou Církev hlásá o odpovědném rodičovství. Bez tohoto pohledu budou manželé učení Církve vnímat jen jako negativní a v dnešní době těžko pochopitelný „zákaz“ antikoncepce.

Učení encykliky Humanae vitae o manželské lásce a důstojném předávání lidského života úžasným způsobem rozvíjí sv. Jan Pavel II. ve svých středečních katzechezích z let 1979-1984 (u nás vyšly pod názvem Teologie těla v roce 2005). Mnoho párů, často i ty, které nepatří mezi praktikující katolíky, nám na kurzech říkají, že je to pro ně naprosto nový pohled na vztah, který je silně zasáhl. Jsme přesvědčeni, že je to proto, že se Jan Pavel II. dotýká zkušenosti člověka i povolání, které Bůh vložil do srdce každého z nás. Bez ohledu na hloubku víry a míru toho, jak je žita, toto učení oslovuje srdce člověka, jako by se rozpomínal a objevoval hlubokou touhu po lásce a zákon, který do jeho srdce vepsal Bůh.

Pokud jde o vztahy, mají lidé spoustu otázek a pochybností. Mnozí se ptají, jestli i v dnešní době má smysl trvat na předmanželské čistotě, celoživotní věrnosti, životu bez antikoncepce nebo zákazu potratů. Jan Pavel II. se v teologii těla zamýšlí nad otázkou, kterou Ježíši položili farizeové ohedně nerozlučitelnosti manželství a nad odpovědí, kterou jim dává Ježíš. Ježíš nezkoumá jednotlivé složité případy, nezvažuje různé přitěžující nebo polehčující okolnosti, nevolá na pomoc prváníky, ale odkazuje na počátek dějin, na okamžik stvoření, a říká: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‘muže a ženu učinil je‘?… ‘Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce a budou ti dva jedno tělo‘… Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to tak nebylo“ (Mt 19,3-8).

Papež říká: „Lidé všech dob si kladou otázku na totéž téma. Dělají to i naši současníci, kteří se však ve svých otázkách neodvolávají na Mojžíšův zákon, který připouštěl rozlukový list, nýbrž na jiné okolnosti a jiné zákony. Tyto jejich otázky jsou plné problémů, jež byly neznámy Kristovým současníkům. Víme, jaké otázky ohledně manželství a rodiny byly adresovány poslednímu koncilu, papeži Pavlu VI. a jsou stále formulovány i v pokoncilné době, den po dni, za nejrůznějších okolností… Myslím, že mezi odpověďmi, které by Kristus dal lidem naší doby na jejich často tak netrpělivé otázky, by ta, kterou dal farizeům, byla stále zásadní. V odpovědi na ony otázky by se Kristus především odvolal na počátek.“(Teologie těla, 13. katecheze)

Je potřeba zahledět se na počátek, na úsvit dějin, kdy Bůh tvoří muže a ženu, abychom lépe porozuměli povolání člověka a dokázali spatřit Boží plán v celé jeho kráse…

Jitka a Mirek Novákovi

(předchozí část)        (pokračování)