Dopisy z Kamerunu

(Tento text je shrnutí dvou dopisů od Ephraima Lukonga, vedoucího LPP v Kamerunu)

Již měsíc procházíme těžkou životní zkouškou. Theresia je předsedkyní Misijní a pastorační rady a já jsem byl určen jako jeden z pracovníků pro záchranu katolických škol v naší farnosti. Tyto dvě pozice nás zavazují k návštěvám v rodinách, aby poslaly své děti zpátky do školy. Stejně jako náš biskup jsme naprosto přesvědčeni, že to je správné. Z toho důvodu byl však náš dům podpálen vandaly, lidmi zodpovědnými za školní bojkot s cílem rozdělit frankofonní a anglofonní část země.

Potěšila nás rychlá reakce naší malé křesťanské komunity, která hned začala hasit požár pískem. Přišli jsme o značnou část majetku, ale nebyla ztráta na životech. Někteří z vandalů byli dostiženi.

V posledním měsíci bylo v našem regionu (Severozápadní Region Kamerunu) vypáleno mnoho škol. Díky Bohu, mnoho rodičů chce své děti do školy znovu posílat. Nepřestávejte se modlit za obnovení míru. V žádném případě nechceme poškodit budoucnost našich dětí. Bez škol není gramotnost a vzdělání v globálním světě.

Všechny tyto akty vandalizmu jsou podporovány Kameruňany v diaspoře. Bez ohledu na to, jaký systém nám předali koloniální páni, nemáme právo rozsévat nenávist a destrukci. Koloniální páni dělali i dobré věci. Naši bratří v diaspoře žijí v pohodlí, a jejich děti studují ve Francii, Británii a Německu. Podvádějí tedy naše chudé lidi v Kamerunu. Chudoba může být materiální a duchovní. Modlíme se každý den, aby naši lidé dozrávali v Božích věcech. Naším heslem je: Děti musí zpátky do školy.
Připojujeme obrázky poškozené části našeho domu.

[Redakční poznámka:  Reagoval jsem spontánně na první dopis s nadějí, že k normálnímu každoročnímu příspěvku na živobytí (1500 EUR), který posíláme před Vánocemi, můžeme přidat něco navíc na opravu jejich domu. Ephraim projevil vděčnost za „lásku, povzbuzení a podporu“. Můžete-li přispět, pošlete svůj příspěvek na účet české Ligy 215 288 136/0300 nebo slovenské Ligy SK97 8330 0000 0024 0104 9920 s poznámkou „Kamerun“. Moc děkuji, David Prentis.]