Příčiny rozpadů manželství

David Prentis (Noviny z rodiny č. 111 – květen 2015)

   Žijeme v době, kdy až polovina manželství ztroskotává. Nebylo to tak v minulosti. Na západě rostla čísla rozvodů ve 20. století, hlavně od 60. let; v ČR za totality byly rozvody dost časté, od sametové revoluce jsou velmi časté, asi 50% manželství. Z čeho to je? Důvody jsou různé.

   Příbuzní z Kanady nás informují, že mladá generace tam nespěchá do man­želství. Raději žijí na hromádce, protože tím platí méně daní. Stejná situace zřejmě existuje v jiných zemích. Bylo by naivní myslet, že zákonodárci nevědí, co dělají. Zřejmě nechtějí manželství podporovat, spíše od něj odradit. Je tendence vidět lidi především jako jednotlivce. Není zájem podporovat stabilní manželství a rodinu, kterou potřebují děti pro zdravý vývoj. Je naopak vidět tendenci novodobého socialismu převzít výchovu dětí státem. Děti v nestabilní rodinné situaci jsou víc ovlivnitelné státem a tím manipulovatelné a konformní k dnešní bezbožné ideologii.

   Dalším problémem je universální užívání antikoncepce, a to především ve formě hormonální antikoncepce, která je na západě běžně dostupná od 60. let minulého století a od 90. let v ČR. Antikoncepce se stala neodmyslitelnou součástí života občana. Tento vývoj měl dalekosáhlý vliv na vnímání smyslu lidské sexuality. Dříve chápali lidé, že sexuální aktivita mohla mít za následek početí dítěte. S antikoncepcí je „problém dítě“ vyřešen. V takové situaci není nutné, aby byla sexuální aktivita omezena na manželství. Vždyť „se nemůže nic stát“, tj. žádné dítě „nehrozí“. Z tohoto přístupu vnikl dnešní promiskuitní životní styl. Takový přístup k sexualitě se děti učí v bezbožné sexuální výchově: dělej, co chceš, s kýmkoliv, pokud ten partner souhlasí. Používej antikoncepci, a když selže, je vždy možnost potratu. S tím přístupem začínají některé dospívající děti svůj pohlavní život již ve 13. letech. Nikdo jim zřejmě neříká, že tento způsob života má za následek nebezpečí pohlavních nemocí, které mohou být nejen nepříjemné, ale někdy neléčitelné, případně smrtelné (HIV), nebo mohou působit i neléčitelnou neplodnost.

   Promiskuitní způsob života ovšem nemá vliv jen na fyzické zdraví člověka, ale i na psychické. Četl jsem, že pohlavní styk působí, zvlášť při vrcholu orgasmu, „endokrinologické tsunami“, které ty dva spojí i vnitřně. Je to i z přirozenosti člověka pochopitelné, protože tento akt může způsobit zplození dítěte, které bude potřebovat od rodičů péči cca 20 let na svou výchovu. Když se ten vztah rozbije, působí to zklamání, hlavně u ženy, která případně zůstane s dítětem. Při promiskuitním způsobu života se taková zklamání často opakují a ta mladá žena se zatvrdí. Vnitřně se podvědomě brání dávat se svým partnerům, aby při rozchodu to očekávané zklamání tolik nebolelo. Když konečně najde partnera, s kterým by přece chtěla strávit zbytek života, není schopná se mu vnitřně úplně odevzdat. Tím je ten vztah křehčí a snáze se rozbije.

   Před sto lety byly rozvody výjimečnou událostí a společností zásadně odmí­tány. Rozvod byl hanbou, takže se manželé namáhali své problémy řešit. Dnes, kdy jsou rozvody běžné, lidé neváhají. Myslí si, že je to něco normálního. Často netuší, jaká je po rozvodu bída, hlavně pro děti.

   Antikoncepce jakéhokoli druhu působí především špatně přímo na manželský vztah. Manželský akt má vyjadřovat vzájemnou lásku manželů. Při tom se mají vzájemně dávat a přijímat – úplně. I když ruší tento ideál např. únava, starosti nebo i hádky, přece jen se někdy daří manželům k tomu ideálu přiblížit. Ale když používají antikoncepci, říkají si – jistě podvědomě – „Já se Ti sice dám, ale bez své plodnosti, a o Tvou plodnost nemám zájem.“ A to má být vyjádření lásky? Takový manželský život má v sobě prvek systematického odmítání. A přitom je dítě přirozeným plodem manželské lásky. Patří k jeho podstatě. Manželský akt se stane lží. Odmítání dítěte znamená odmítání lásky. Není proto div, že v takovém vztahu láska slábne a vymírá. Nemůžeme se tedy divit, že se manželství rozpadávají a manželé se rozvádějí. Protože i většina katolíků používá antikoncepci, jsou rozpadlá manželství i u nich velkým problémem.

   Mimořádná synoda pro rodinu v říjnu 2014 se zabývala problémem rozpadlých katolických manželství. Hledala pastorační přístup vůči lidem v této situaci. Nezabývala se však příčinami tohoto problému. Pro mne je jasné, že jediným řešením krizové situace je zavést u mladší mládeže systematické učení o nutnosti pohlavní čistoty před manželstvím – a k tomu samozřejmě i důvody – a pro snoubence důležitost manželské čistoty podle učení Humanae vitae. Nástrojem k tomu je účast na kvalitním programu přirozeného přístupu k regulaci početí, včetně ekologického kojení. K tomu nesmí chybět morální, praktické a zdravotní odůvodnění tohoto přístupu. Kurz LPP obsahuje tyto prvky.