Jsem už v důchodu. Mám čas. A tak čtu – to, co už jsem měla mít přečtené dávno, nebo to, co jsem si přála přečíst už kdysi a nebyl na to čas. Tímto způsobem jsem narazila na pozoruhodný dopis. Našla jsem ho ve Sborníku příspěvků z konference pořádané k 50. výročí vydání encykliky Humanae vitae. Je na straně 45 (pro ty, kteří tento sborník vlastní) a jeho obsah neprozradím…
Napsal ho svatý P. Pio v Pietrelciny papeži Pavlu VI. a je v něm vyjádřeno, co si tento kapucín o encyklice myslel. Sám byl obdařen schopností bilokace, měl dar stigmat a jasného náhledu do duší. Mnoho hodin denně zpovídal a tak asi moc dobře znal radosti i bolesti lidské.
Zajímavé je i to, že tento dopis psal jedenáct dní před svou smrtí – to už asi lidé píší jen to, co opravdu považují za důležité.
Pro mě osobně je tento „nález“ zajímavý i tím, že ačkoli máme doma v knihovně dva životopisy P. Pia a byla jsem na víkendu věnovaném tomuto světci, o tomto dopise není nikde žádná zmínka.
A tak vybízím nejen k přečtení onoho dopisu, ale také ho dávám jako tip na příští dovolenou. Až se ocitnete v Itálii a navštívíte třeba San Giovanni Rotondo, možná tam někde v jeho cele, která je dodneška udržovaná v původním stavu, narazíte nejen na boty P. Pia, ale i na nějaký úryvek z jeho korespondence. Jestli je ten dopis někde k vidění, to nevím, samotnou by mě to zajímalo…
D.S.
Více o sborníku a jeho obsahu najdete ZDE.
